Nero, potřebuju Nero!

Už mám plné zuby toho, když mi někdo zavolá stylem „Miro, potřebuju Nero na vypalování cdček, kde myslíš, že se to dá stáhnout?“. A co já udělám? Tak si sednu k počítači, ze srandy a z recese to zadám do googlu. A pak tomu uživateli řeknu: „Hele, tak teď to maj se slevou za 15 set. Chceš to?“ ..a na opačném konci se ozve „Miro, blázníš? Copak kradu?“ Vysvětlete těm lidem, že pokud nechtějí za něco platit, že to můžou mít od někoho jiného zdarma ve formě alternativy. No a proto jsem se rozhodl vypsat sem seznam FREEWARE/OPEN SOURCE vypalovacích programů zdarma, zdarma stažitelných, zdarma použitelných a nemusíte stahovat warez. V podstatě když se podíváte na placené vypalovací programy, tak je to to stejné, jako kdyby bylo MHD zadarmo…a někdo po Vás chtěl při nástupu do MHD platit? …to byl blbý příklad. Jiný… Je to to stejné, jako kdybych Vám nabídl svoje auto zadarmo a vy jste si i přesto ukradli kopii cizího auta, za které Vás ten člověk chtěl donutit předtím zaplatit.

Raději už ten seznam freewarových vypalovacích programů:

  • Ashampoo Burning Studio Free  (používám a spokojenost)
  • InfraRecorder
  • FinalBurner Free
  • BurnAware Free
  • Totally Free Burner
  • TCBurner 0.9.3

zdroj

Převzeto ze starého blogu

#Linux: Jak na DATE TIME v linuxu a nastavení času?

Však to znáte. Celou dobu víte jak se ten čas nastaví a najednou po půl roce příjdete k počítači a položíte si 2 otázky. „Kdy jsem to naposledy potřeboval vědět, abych to nastavil? “ A ta druhá otázka: „Kdy jsem to vlastně ještě věděl?“. No a alespoň kvůli mě bych si mohl  napsat tenhle článeček. Další text na příkladech už je převzeto přesně to, co se Vám může hodit, pokud to zrovna potřebujete a zaindexuje to google.

set new data to 2 Oct 2006 18:00:00

# date -s „2 OCT 2006 18:00:00“
OR
# date –set=“2 OCT 2006 18:00:00″
You can also simplify format using following syntax:
# date +%Y%m%d -s „20081128“

Linux Set Time

To set time use the following syntax:
# date +%T -s „10:13:13“

Převzeto z mého starého blogu.

#LINUX : CRON – jak toho bastarda zkrotit?

Cron je výborný daemon, který slouží k automatizaci v podstatě čehokoliv na linuxu. Chcete spouštět každý den zálohování ve 3 ráno? Není problém. Řeknete cronu jen jak často (kdy) a CO má dělat a on to prostě udělá tak, jak mu řeknete. Můžete ho primět vykonávat něco každou půl minutu, můžete ho donutit dělat něco ve čtvrtek večer každý druhý měsíc ve 4 ráno každou druhou minutu.

Na debianu squeze 6.0 je použití velice snadné.

spustíte si například pomocí editoru vim /etc/crontab

V něm už budete mít něco takového :

# /etc/crontab: system-wide crontab
# Unlike any other crontab you don’t have to run the `crontab‘
# command to install the new version when you edit this file
# and files in /etc/cron.d. These files also have username fields,
# that none of the other crontabs do.

SHELL=/bin/sh
PATH=/usr/local/sbin:/usr/local/bin:/sbin:/bin:/usr/sbin:/usr/bin

Cron má daleko víc možností. Na debianu a ubuntu ho mohou používat všichni. Na jiných distribucích defaultně jen admin, nebo jak si to povolíte, nebo implicitně zakážete.

* * * * * command to be executed
- - - - -
| | | | |
| | | | +----- day of week (0 - 6) (Sunday=0)
| | | +------- month (1 - 12)
| | +--------- day of month (1 - 31)
| +----------- hour (0 - 23)
+------------- min (0 - 59)

Příklad takového řádku je třeba následující .
Každou minutu, každou hodinu, každý den, každý měsíc, každý den v týdnu  za uživatele
roota spusť skript mysql.sh

* * * * * root ./root/.cron-scripts/mysql.sh

Každý den ve 3:20 ráno za roota spusť /script.sh
20 3 * * * root ./script.sh

každou druhou minutu by bylo místo první hvězdičky */2

zdroj :
http://corenominal.org/howto-setup-a-crontab-file/

Debian linux: Iptables s nastavenými pravidly automaticky od startu systému

Občas někdo začíná a ptá se mě, jak to má udělat, aby mu iptables nastartovaly hned jak mu naběhne systém (třeba po restartu nebo po zapnutí serveru/počítače).

Proto jsem se rozhodl stejné dotazy posílat do:

tohoto článku.

Je to však ale dobrý dotaz, takže pokud s linuxy třeba někdo začíná, tak je dobré, že po takových věcech pátrá, to není nic proti ničemu. Ale když se Vás na to zeptá asi čtvrtý člověk, tak si vzpomenete, že máte blog a že by Vám mohli ti lidi třeba i zvýšit návštěvnost a Vy jim naopak poradit.

Opět převzeto z mého starého blogu. Proto jsem se rozhodl tento článek vzít a hodit ho do PDFka, abyste si to mohli třeba i prostudovat, jak fungují init skripty a co v nich musí být.

Sosnout to můžete zde, já doufám, že mě za tohle pdfko autor článku na debian-administration jawnsy nezabije a tímto ho zdravím .-) samozřejmě když se ozve, tak se ozve a já to smažu. Thank you Jawnsy .-)

3dfx Emulator (zahrajte si na novém PC hru jako na 3dfx)

Znáte to, chcete zavzpomínat na staré časy a chcete toho dosáhnout přes 3dfx. Jak na to?

Emulátor se postará o to, aby vaše grafická karta začala podporovat 3dfx glide kromě OpenGL a D3D.

Nebo doporučuji 3dfx wrappers – nglide http://www.zeus-software.com/downloads/nglide
Společnost 3dfx, která byla časem převzeta Nvidií, svoje krabice uměla vyšperkovat.
Zde je velmi krátký seznam některých her, které si můžete jako tenkrát na 3dfx opravdu vychutnat: http://www.digitpress.com/forum/showthread.php?153891-3DFX-List-of-Games-that-utilize-3DFX-Glide-API
Z mých zkušeností si pamatuji grafiky 3dfx jako pro mě tenkrát cenově nedosažitelné grafické karty určené na hry a náročnější grafiku. Zatímco hry na mém počítači tenkrát běžely skoro plynule, barvy byly takové vybledlé, nezáživné, hry na 3dfx pro mě tenkrát vypadaly barevněji, s lepší grafikou, s lepším rozlišením, s větší plynulostí. Zkrátka to, co jsme záviděli majitelům herních konzolí, což tenkrát byla taková hezky barevná grafika a velká plynulost, jsme nikdy nemohli dosáhnout, dokud bychom si tenkrát nekoupili grafické karty firmy 3dfx, nebo Nvidia či společnosti Matrox. Tyhle firmy soutěžily krátce o prvenství v rychlosti, kvalitě obrazu a v šílenství nadšenců a jejich peněženek. Paradoxem bylo, že ani jedna z těchto firem v té době neprodala nejvíc grafických karet a teď nastupuje na řadu tehdejší společnost ATI technologies, která totiž prodala několikanásobně více grafických čipů, protože to cpala do integrovaných grafik, do desktopů. No a protože jsem tenkrát měl odpadlickou S3 Savage 4 s 16MB grafické paměti, tak counter-strike 1.1 jsem sice rozběhal, další hry mi taky dokonce běžely, ale tahle karta pro mě byla vždy něčím, jako když si koupíte nové auto v základní výbavě. Jezdí to, je to nové, má to možná lepší jízdní vlastnosti než starší auto, ale po čase z toho auta nemáte radost, protože nemá klimatizaci, není v tom ani posilovač řízení, zábavu si na tom užijete asi tak jako když koukáte na reprízu nějakého nudného pořadu pozdě v noci, zkrátka víte, že to není ono.
Tenkrát nezapomenu, když si někdo z přátel koupil grafiku 3dfx. Zatímco dneska si koupíte iPhone od Applu a jedna hrstka lidí Vás má možná za boha, té druhé hrstce lidí jste úplně ukradeni a u té třetí hrstky lidí jste terčem posměchu a za totálního idiota, že jste vyhodili skoro 15 nebo 20 tisíc za mobil, jehož stejnou funkcionalitu pro vaše potřeby pokryje i mobil za 4 nebo 7 tisíc korun. Tenkrát jste hrstce lidí, kteří tomu nerozuměli taky byli ukradení, ale nebyla tu ta hrstka lidí, která si o Vás myslela, že jste idioti, když jste vyhodili tolik peněz za takovou grafickou kartu. A pak už tu máme jenom tu hrstku obdivovatelů a závidějících. Nevím jak na tehdejší dobu na přelom tisíciletí vzpomínáte Vy, ale já mám stará scóréčka a levely stále ve stejné krabici někde ve sklepě….jestli to teda někdo nevyhodil…Důvodem, proč jste byli obdivování tehdejší době byl fakt, že hry se psaly pro normální „spodinu“ s běžnými grafickými kartami s nižším výkonem a současně se psaly pro karty 3Dfx pro ovladače Glide atd… No a díky tomu hry vypadaly na obyčejných grafikách nic moc, ale na 3dfx jste prostě měli nový rozměr hraní. Vyšší plynulost, vyšší rozlišení, jenom 3dfx co si pamatuji, tak nezvládaly 32bitový režim v rozlišení 1024×768. Takže technologicky lepší třeba TNT 2 měly sice lepší výkon, ale nebyly pro ně hry napsané tak na míru, jako kartám od 3Dfx…
No a dnes díky těmto emulátorům se můžete s dnešním běžným počítačem přiblížit tehdejší kvalitě her jako za starých časů a třeba si i ty dobré časy připomenout a možná i dohnat to, o co jste tenkrát přišli, když jste 3dfx NEměli.

Linux (Debian/Ubuntu) vs. 3dfx Voodoo 3

Defaultně se na grafice nastaví zlé rozlišení.
Nelze nastavit vyšší rozlišení než 800×600. V 9.04 nelze nastavit vyšší nez 640×480. Kde je tedy problém?

Problém je v detekci monitoru.
To vyřeší tento příkaz :
gksu displayconfig-gtk 

Zobrazí se možnosti nastavení, vyberte váš monitor a už můžete vesele běžet.

Pokud by to ani potom nepomohlo, tak :
sudo apt-get install libglide3
Tím se nainstalují ovladače pro 3dfx voodoo 3/banshee.

 

Převzato z mého starého, nepoužívaného blogu.

E: Seznamy balíků nebo stavový soubor nemohly být zpracovány nebo otevřeny. (Linux Mint/Ubuntu)

Pokud dáváte apt-get install <cokoliv> nebo apt-get update a vyhodí vám to něco takového :

Čtu seznamy balíků… Chyba!
E: Encountered a section with no Package: header
E: Problem with MergeList /var/lib/apt/lists/packagIes.linuxmint.com_dists_katya_main_binary-amd64_Packages
E: Seznamy balíků nebo stavový soubor nemohly být zpracovány nebo otevřeny.
Tak máte problém. Ale na každý problém existuje řešení .-)
řešení:  sudo rm /var/lib/apt/lists/* -vf
Tento problém jsem převzal ze svého starého blogu na webu zdarma, který vzhledem k stavu wz.cz už ani nečekám, že poběží déle jak rok.

Grub rescue, jak já tu hlášku nenáviděl!

Určitě to znáte, děláte něco na widlích, pak že přebootujete a najednou se vám rozsype grub. Zkoušíte na to všemožná live cd, opravujete to, pořád se to snažíte opravit přes příkazy, ale pořád to háže nějaké naprosté nesmysly a pořád si to vymýšlí, proč nelze GRUB obnovit.

No a včera už mi fakt došla trpělivost. Nenávidím, proč jsou bootloadery tak hloupé a nedokážou se samy opravit, nebo najít operační systémy a partitiony bez zásahu uživatele s případným donastavením. Proč to nemůže být tak snadné, jako DHCP? Prostě vezmete počítač, strčíte do toho kabel a jste na síti, dostanete IP adresu a můžete být na internetu.

 

A protože už jsem na všechno rezignoval, pořád dokola si vzpomínat na příkazy pro grub a do záchranných konzol, poprvé jsem včera zkusil Rescatux z webu ( http://www.supergrubdisk.org/ ). Fungovalo to dokonale. Sice mi pak widle hlásily, že chybí hal.dll, ale GRUB to opravilo v podstatě na 3 kliknutí myší, bez stupidního vypisování příkazů a čekání a hledání disků, projíždění jednoho návodu za druhým, jak si opravit GRUB.

Proto doporučím každému tenhle skvělý projekt, který ukončil mé asi hodinové trápení se snahou obnovit GRUB. Jen zasunete CD do mechaniky, nabootuje vám Live linux s připraveným menu s obnovou grubu. Poklikáte pár tlačítek a už to funguje. Ovládání mi připadlo tak jednoduché a intuitivní, že sem ani nebudu popisovat jak obnova grubu pomocí tohoto LIVE cd probíhá. Takhle jednoduše, když se zautomatizuje na linuxech všechno, čeká je velice slibná budoucnost. Operační systémy a jejich údržba už dávno nesmí být jen v rukou profesionálů, ale musí cokoliv zvládnout i naprostý začátečník, jinak se dále neposuneme. Já se pokaždé naučil jak grub opravit, ale po půl roce zase příjdu k počítači s „GRUB RESCUE“ a zase nic nevím. Už se nebudu znovu učit, jak grub obnovovat přes hromadu příkazů, mám tyhle super liveka, která to udělají za mě.

Formát disku a jeho příprava pro raid

Po půl roce jsem zase přidával disk do diskového pole na serverech. Samozřejmě když jsem pole sestavoval, všechno jsem to měl nabouchané a za půl roku, kde všechny disky fungují bez problému člověk zapomene ledacos.

No a z toho důvodu tu napíšu krátký návod (taky kvůli sobě do budoucna), jak pomocí utility fdisk připravit disk pro raid, která je součástí snad každé velké distribuce od debianu, přes ubuntu po open suse, centos až po arch či gentoo nebo fedoru.

V mém případě jsem si potřeboval zjistit pomocí příkazu cat /proc/mdstat který disk je který.

Personalities : [raid6] [raid5] [raid4]
md0 : active raid5 sdd1[0] sdc1[2] sdb1[1]
 976763904 blocks super 1.2 level 5, 512k chunk, algorithm 2 [3/3] [UUU]
unused devices: <none>

Takže vidím, že /dev sdd, sdc a sdb jsou současné disky.

Příkaz:

 fdisk -l |more

mi zobrazí současné disky (po stránkách skáču enterem nebo mezerníkem).

No a pak už stačí jen zadat

fdisk /dev/sda

(kde /dev/sda je můj první disk a současně nový disk, který jsem tam přidal).

Objeví se už „interaktivní“ textové menu. (písmenka dále zobrazují možnosti, které je potřeba zadat, aby se disk „připravil“ pro provoz a za znakem # je vždycky komentář, co daná možnost znamená):

n # vytvoří nový diskový oddíl 
p # tento oddíl nastaví jako primární
1 # číslo oddílu
First cylinder: 1 (nebo enter, protože od autorů je to už tak defaultně nastaveno) 
Last cylinder: jenom dejte enter (pokud použijeme celý disk pro RAID) 
t # změní typ oddílu 
fd # změní typ oddílu na Linux RAID 
w # zapsání změn a vyjetí z fdisku do terminálu

Fáze #2: nahození připraveného disku do softwarového raidu

mdadm --manage /dev/md0 –-add /dev/sda1

Kde /dev/md0 nahraďte za číslo raidu, které máte VY po zadání cat /proc/mdstat a /dev/sda1 nahraďte za konkrétně váš disk.

Pokud jste byli na debianu squeeze 6 úspěšní, vypíše se vám na obrazku v terminálu tohle:

mdadm: added /dev/sda1

No a pro ověření už uvidíte po zadání cat /proc/mdstat navíc sda1[pořadí disku] (S) kde (S) znamená SPARE nebo-li záložní disk v raidu a sda1 znamená můj přidaný disk do raidu. Sda znamená disk, sda1 znamená první diskový oddíl na disku sda.

Personalities : [raid6] [raid5] [raid4]
md0 : active raid5 sda1[3](S) sdd1[0] sdc1[2] sdb1[1]
 976763904 blocks super 1.2 level 5, 512k chunk, algorithm 2 [3/3] [UUU]
unused devices: <none>

Když jsem si potřeboval vzpomenout, pomohl mi tento článek

http://www.chrisnewland.com/debian-software-raid-1-on-non-boot-disk-50

Jak se starat o počítač

Dneska pár rad pro celou širokou veřejnost a to jak se starat o vás počítač, aby co nejdéle vydržel.

Rady jak udržovat váš fyzický stav počítače (péče o hardware)

1) Záleží hodně na prašnosti. Pokud moc doma nevysáváte, doporučuji jednou za 3 měsíce až jednou za 6 měsíců počítač vysát. Lidé se mě ptají, jestli tím počítač nepoškodí, jestli náhodou statická elektřina z vysavače nezničí součástky počítače. Osobně jsem se s tím nikdy nesetkal. Rozhodně doporučuji vysávat počítač jen tehdy, když je vypnutý a pro jistotu i odpojte napájecí kabeláž, když už budete počítač vysávat. Nejvíce prachu je na dně počítačové skříně (často se setkávám i s chuchvalcemi prachu, velkými jako pěst, když mi někdo donese porouchaný počítač). Tak velké chuchvalce prachu buď můžete vysát, nebo je prostě posbírejte a třeba je spláchněte do záchodu, nebo opatrně vyhoďte do koše (pozor, koš musí být uzavřený, ať se vám ten prach neuvolňuje a nešíří dál!). Pokud máte grafickou kartu s větrákem umístěným ze spodu grafické karty (většina grafických karet to tak má), s největší pravděpodobností kdykoliv otevřete skříň, vaše grafika bude pravděpodobně ucpaná od prachu. Setkávám se s případy, kdy mi v létě někdo donese „porouchaný“ počítač a já musím oznámit majiteli špatnou zprávu, že se mu uvařila grafická karta, právě kvůli prachu. Pokud se s tím nechcete moc otravovat, tak vysátí přenechte odborníkovi. Nebo vezměte vysavač do ruky. Větráček si přidržte prstem, aby se zbytečně neroztáčel a na 30 vteřin přiložte hubici vysavače. Další místo v počítači, které je lapačem prachu je chladič procesoru (obvykle hliníkový blok se žebrováním). Tam odborníci doporučují vpustit stlačený vzduch v plechovce. Já to nedělám, protože to jenom rozvíří prach v místnosti, v tom lepším případě prach vdechne uživatel, který právě čištění provádí. Nejnáchylnější na prach je počítačový zdroj. To je právě to místo, kam zapojujete napájecí kabel ze zásuvky. Zdroj NIKDY NEROZŠROUBUJTE, NEOTVÍREJTE! Stačí pouze přiložit vysavač ke všem otvorům zdroje a vysát prach, který vysát lze na maximální výkon vysavače. Nejčastěji shoří počítač právě kvůli špatně chlazenému zdroji, nebo právě kvůli prachu ve zdroji. To může také zavinit požár! Kdykoliv se vám zapráší vnitřek počítače, většinou u počítačů řekněme od roku 2005 se počítač při přehřátí vypne. Ovšem s výjimkou počítačového zdroje, kde k požáru opravdu může dojít kvůli extrémně zaprášenému prostředí a nedoporučuji to brát na lehkou váhu. Další místo, které projeďte vysavačem je okolí pevných disků a mechanik. Tam se obvykle nahromadí vrstvička prachu, na základě jejíž tloušťky lze i určit, jak dlouho počítač předtím nebyl vysáván.

2) Jak na čištění větráků počítače?

Větráky počítače doporučuji čistit lehce navlhčenou hubkou, nebo papírovými kapesníčky. Nejlepší je lehce vlhká hubka. Rozhodně se nesmí jednat o hubku, ze které po zmáčknutí kape nebo teče voda. Musí to být opravdu jen lehce navlhčená hubka, díky které můžete vyčistit lopatky vetráků.

3) Nepoužívejte prachové filtry na větráky, pokud je nebudete měnit/čistit!

4) To že váš počítač už opravdu potřebuje vyčistit poznáte jednoduše podle provozních teplot počítače. Pokud váš počítač má teploty okolo 30 až 50°C vklidu a maximálně 65°C při zátěži, tak lze počítač považovat za běžně zaprášený. Pokud však teploty při zátěži šplhají k 70 a 80°C, nebo se počítač dokonce při zátěži vypíná, určitě zvažte otevření počítače. Problémem může být buď ucpání chladičů prachem, nebo zaschlé teplovodivé pasty mezi čipy počítače a chladiči. K určením teplot doporučím na Windows třeba hojně používaný program speedfan, na linuxu lm sensors a na Macu jakoukoliv aplikaci z app storu, nebo třeba temperature monitor. Pokud se nechcete otravovat s instalací programů na měření teplot, tak povím jednoduché pravidlo. Prvně se dotkněte třeba radiátoru nebo zemnícího kolíku na zásuvce (nesmíte mít vlhké či mokré ruce!), tím se uzemníte od statické elektřiny a potom se za provozu dotkněte prstem pasivu chladiče procesoru, grafické karty a chipsetu. Pokud na nich udržíte prst při náročném provozu či zátěži alespoň 3 až 5 vteřin a nespálíte se, můžete považovat počítač za dobře chlazený.

5) Pokud se váš počítač nepřehřívá, regulujte otáčky větráků! Čím nižší otáčky ventilátorů, tím menší je tlak, tím méně prachu se do počítače za určitou dobu natáhne. Taky je dobré vysávat okolí počítače a počítač mít na nějaké podložce, aby se zamezilo nasávání co největšího množství prachu. Určitě je dobré mít v počítači všechny PCI zadní pláty zašroubované. Čím níže k zemi počítače, tím je lepší mít všechny pláty zaplátované a zašroubované, aby nevznikali u země centimetrové a větší škvíry, kterými se může do počítače dostat prach. Naopak je vhodné mít dobrý průchod vzduchu čím výše v počítači, protože teplo stoupá směrem vzhůru a tudíž musí mít kam unikat.

Softwarové čištění počítače

1) Pokud máte Windows (linuxáci teď prominou), doporučím vám programy na čištění registrů a přebytečných dočasných souborů systému, jako je třeba ccleaner. Čištění tímto programem doporučuji v závislosti na používání počítače. Pokud počítač používáte třeba 4 hodiny denně, můžete čištění provádět dle potřeby buď alespoň 1x týdně, nebo 1x měsíčně.

2) Pevné disky s nainstalovaným operačním systém Windows, které se používají denně, se fragmentují. Proto je nutné disky defragmentovat. Co je to defragmentace poví tento odkaz. Windows mají v sobě program na defragmentaci, osobně mám ale dobré zkušenosti s programem defraggler.

3) S programy se vám instalují různé toolbary a nepotřebné lišty. Pokud je nepoužíváte, odinstalujte je. Umí to třeba i výše zmíněný ccleaner.

4) V závislosti na tom, jak počítač používáte doporučují alespoň jednou za rok, nejpozději jednou za 2 roky nechat operační systém (Windows/Linux/MacOS) přeinstalovat. Sami se budete divit, jak se počítač zrychlí, protože starý systém obvykle už je tak „zahlcený“ různými nepotřebnými programy, zpomalený, nebo někdy i zavirovaný, že ke zrychlení počítače a snížení jeho zátěže pomůže pouhá reinstalace systému. Reinstalaci doporučuji  zpravidla u počítačů, kterým trvá náběh do systému od jeho zapnutí déle než 5 až 7 minut. Počítače s náběhem do systému zhruba do 3 minut od zapnutí počítače lze považovat za provozuschopné. Záleží taky na pocitu uživatele. Pokud se vám počítač zdá celkově zpomalený a pamatujete si, že „býval“ rychlejší, tak se reinstalace nebojte.

Prodlužte život počítače jeho vhodným umístěním!

Pokud máte notebook a chcete ho do postele, kupte si podložku pod notebook. Tohle je nejčastější problém žen. Vezmou si notebook do postele, ale notebook strašně trpí. Nejen prašností, ale i tím, že když si dáte notebook do peřin, ucpete tím defakto větrací otvory a notebook se v tu ranu začíná přehřívat a trpí tím. Proto si kupte jakoukoliv podložku. Pokud už nemáte žádnou podložku, ženám doporučím, ať si vezmou klidně z kuchyně nějaké prkýnko na krájení pod notebook do postele, když už nic. Upozorňuji, že to není zrovna hygienické, protože notebook je plný bakterií, ale šetříte tak jeho zdraví. Já si k tomu koupil tuhle podložku pod notebook z Ikei . Je levná a jednoduše plní svůj účel. Mužům, kteří chtějí mít notebook na klíně možná doporučím raději tuhle podložku, která je sice dražší ale pohodlnější a má i kapsičku. Předchozí levnější podložka s notebookem na klíně není tak na klíně pohodlná a sálá teplo. Prodávají se i podložky s větráky, což bych doporučil spíš majitelům opravdu špatně chlazených notebooků, nebo herních notebooků při hraní náročných her, kdy notebook sálá mnohem více tepla, než běžný notebook.

U velkých počítačů rozhodně nedoporučuji dávat počítač blízko topení a alespoň metr, nebo metr a půl od postele kde spíte, což považuji za minimální bezpečnou vzdálenost, kterou je dobré udržovat od počítače, ze kterého se uvolňují zpomalovače hoření a zachycovaný prach. Nejlepší je umístit počítač tam, kde není radiátor, nesvítí tam slunce a nejideálnějším místem jsou zdi, které jsou chladnější, než kterékoliv jiné. V rodinných domech typicky okrajové zdi, které nesousedí s jinými místnosti, co nejdál od komína, co nejdál od radiátorů, co nejdál od zdrojů vlhkosti. Jako uživatel jsem měl několikrát počítač na stole i pod stolem. Pokud máte světlejší počítač a chcete ho mít na stole, můžete takto využít počítač jako clonu pro váš monitor proti slunci jeho vhodným umístěním u monitoru. Pokud máte černý nebo zkrátka tmavý počítač a chcete ho využít jako clony k monitoru kvůli slunci, počítejte s vyššími teplotami počítačové skříně. Já osobně mám teď počítač pod stolem u zdi, která nesousedí s jiným pokojem, kde je chladno. Má to 2 výhody. Počítač se lépe chladí a za druhé to tak částečně ohřívá zeď, takže odpadní teplo, které jde z počítače mi pomáhá opravdu trošičku přitápět zeď, která je v zimě studená právě proto, že nesousedí s jinou místností, ale že se jedná o okrajovou místnost v domě. Samozřejmě s nižšími teplotami šetřím i ventilátory, protože se nemusí otáčet kvůli nízkým teplotám tak rychle, což šetří jejich ložiska.

Prodlužte život počítače jeho správným nastavením!

Tohle doporučuji přenechat odborníkovi. Jedná se o nastavení BIOSu počítače. Odborník Vám povypíná vše nepotřebné. Takže vašemu počítači klesne trochu i jeho spotřeba, což ocení vaše peněženka. Dále si nechte od odborníka nastavit, aby počítač při nečinnosti NEvypínal pevné disky. To co pevným diskům škodí paradoxně není jejich provoz, ale neustálé kolísání jejich teplot. Proto je vhodné nechat pevné disky běžet celou dobu používání počítače a nevypínat je při nečinnosti 20 minut apod. Režimy spánku a hibernace počítače jsou otázkou pro diskusní fóra. Já za sebe kvůli práci třeba notebook většinu času nevypínám, ale jen uspávám, abych mohl při přenesení notebooku ihned zase začít pracovat (pozor, spotřebovává to nepatrně baterii!). Pokud mám vypnout notebook na dobu delší než 4 hodiny (třeba přes noc), ale nechce se mi ukládat rozdělaná práce, tak notebook dám do hibernace (uspání na disk), kdy se mi obsah paměti uloží na disk, notebook se vypne a až notebook zapnu, náběh trvá sice déle, ale začnu ráno tam, kde jsem večer skončil a nežere to baterii. Ale i přesto doporučuji notebook alespoň 1x za měsíc vypnout a zapnout normálně. To stejné u notebooku doporučuji u baterie. Alespoň 1x za měsíc baterii vybít na 0 až 5% kapacity a zase na plno nabít. Také doporučuji nastavit si automatické režimy spánku a uspávání, nebo naplánovat automatické aktualizace tehdy, kdy u počítače nejste (třeba kolem oběda), nebo pokud vám běží počítač přes noc. Znám spoustu lidí, kteří své počítače nikdy neaktualizují a chápu jejich důvody a obavy. Pokud však doporučuji něco aktualizovat, tak jsou to ovladače grafických karet u herních počítačů a herních notebooků. Tím obvykle nepatrně zvýšíte výkon právě správným nastavením novější verze ovladačů.

Tento článek je určen pro začínající až mírně pokročilé uživatele. Nejedná se o návod, jedná se pouze o souhrn mých názorů a doporučení včetně některých zásad, kterých se držím. Díky těmto zásadám mi žádný můj vlastní počítač nikdy neshořel, nikdy se nezničil, nebo nespálil kvůli neudržovanému stavu. Samozřejmě velký vliv na kvalitní provoz počítače má taky vhodná volba kvalitních součástek. Třeba počítačové zdroje kupuji vždy se specifikací minimálně 80 plus bronze (s cenami okolo 1500 korun a výše) a poslední dobou již kupuji počítačové zdroje s certifikací 80plus gold. Pokud je nějaká součástka skutečně důležitá v počítači, je to právě počítačový zdroj a kvalitní základní deska. Všechny ostatní součástky lze snadno dokoupit, vyměnit, ale pokud ušetříte na základní desce, může se Vám to právě vymstít zejména na problémech s provozem, nestabilitou, nebo předčasným ukončením životnosti počítače. Pokud Vám bude nabízet někdo nový počítač za cenu pod 8 tisíc, pravděpodobně na takovém počítači bude ušetřeno na zdroji a základní desce. Počítač z druhé ruky v podobné cenové výši může mít v sobě součástky, které před několika lety patřily mezi lepší nadprůměr, až špičku. Čím kvalitnější počítač z kvalitnějších součástek koupíte, tím menší problémy při jeho provozu a péči budete mít.