Zálohujeme z ftp snadno a rychle pomocí WGET

Položme si otázku. Jak co nejméně komplikovaně zazálohovat obsah celého FTP k sobě na disk?

Odpověď zní takto:

wget -m ftp://jmeno_ftp_uzivatele:nejake_vase_heslo@jmeno_nebo_ip_serveru/

přepínač -m znamená rekurzivně. Nechápu proč -m, ono je to asi strašně podobné se slovem  recursively, protože jak jste si mohli všimnout, tak recursively začíná na m.

Z tohoto vtípku nás však vytáhnou manuálové stránky, kde se uvádí že -m je to stejné jako –mirror.  Nechápu sice, proč se v url nalézá „very advanced usage“, ale asi tím někdo myslel, že když používáte wget rekurzivně na stahování obsahu FTP, tak jste asi very advanced user.

Popravdě doteď jsem používal wget jen na stahování .iso instalačních imagů pro KVM, nebo VMware, nebo občas na takové to domácí žvýkání z domácích bash skriptů, ale nikdy ne na FTP….člověk se učí celý život, že? 😉

Co dodat? Gratuluji. 🙂

Ještě nutno dodat, že pokud už tedy budete stahovat obsah ftp, nebojte se to po stažení i zabalit, ať vám to nezabírá tolik místa na disku. Já třeba nebalím pomocí taru (ano, taráci, ukamenujte mě), protože kdykoliv něco zabaluji, počítám v drtivé většině s tím, že to co zabalím, budou jednoho dne muset číst i někteří, a dovolte mi to slovo, Windows mudlové. A tím že to zabalím do .zip formátu se vyhýbám odpovědím, zdržováním, ztrátou času jako např.: „mě to nejde rozbalit“, „po rozbalení ve winraru je tam další soubor, co s tím mám dělat?“, „takový formát jsem v životě neviděla, můžeš mi poradit, v čem to otevřu?“, „Mám na svém počítači jen winzip, v čem jsi to zabalil ty?“

(hele já bych mohl napsat encyklopedii výmluv a dotazů od uživatelů, proč jim něco nejede, takže s těmi „mudlovskými dotazy“ pro dnešek raději skončím)

Enjoy 😉

další příklady užití wgetu

Xrandr – přidání rozlišení monitoru

Víte co na linuxu doslova zbožňuji? Každou jednoduchou věc, která funguje na Mac OS, nebo Windows, jako naprostá samozřejmost. Na linuxu Vám stejná věc může sebrat i „několik dní“ po několika minutách/hodinách času na řešení nějakého problému, když pak zjistíte, jak primitivní to vlastně je. Ale tu radost, kterou máte z toho, když jste si poradili, to je jako když si postavíte vlastní motorku, se kterou pak vyhrajete šampionát. Potom co si to nastavíte (po hromadě neúspěšných příkazů, čtení logů a zkoušení) tak to konečně funguje tak jak má a vy máte ten skvělý pocit, že se to podařilo právě proto, že jste si na to přišli hezky „sami“.

Toť k emocím a teď k logice. Nastavení více monitorů na linuxu může být občas za trest. (kdo to zažil, ten to chápe, kdo to nezažil, soucítím s Vámi, projdete si tím). Za trest proto, že Vám to třeba nedetekuje druhý, nebo třetí monitor. Na noteboocích se 2 grafikami nastává problém, no a nedejbože snažit se nahodit řešení AMD Cross-fire nebo NVIDIA SLI na linuxu. Na starších grafikách můžete poskládat dohromady kolik monitorů chcete, pakliže jejich rozlišení bude dohromady menší než 2048×2048 (jako např na starších intel 945 chipsetech). Další věc je podpora 3D v multihead provedení a takto bych mohl v nedostatcích, se kterými si musíte poradit sami, pokračovat. Pokud to detekuje všechny Vaše monitory, tak Vám to nenabídne všechna rozlišení. Když Vám to nenabídne všechna rozlišení, snažíte si to dodat sami.  Při prvním seznámením s xrandrem jsem byl trošku nejistý. Je to jako když vyfasujete nové firemní auto, tak ještě sami nevíte, kdy ta spojka přesně zabírá, jak moc můžete na ten plyn šlápnout, aby Vás řidič před Vámi nemusel proklínat za to, že si bude měnit přední sklo od kamínků, které jste na něj vystřelili zadními pneumatikami, jak fungují všechna ta hejblátka v palubním počítači a na co vlastně je tam to tlačítko „nemačkat“? (viz Stopařův průvodce po galaxii)

A po několika desítkách minut od přechodu z xorg.conf na xrandr musím pronést následující prohlášení:

„S jakoukoliv technologií, nebo lepším řešením se seznámíte lépe jen tehdy, pakliže na něm dokážete efektivně a rychle řešit jakékoliv produkční problémy. Pak můžete o sobě prohlásit, že danou technologii opravdu zvládáte, protože už Vás na ni nemá co překvapit.“

A stejné je to s xrandrem. Často Vám připadne, jak složitě některé věci na linuxu vypadají. Je to však první pohled. Přijdu s druhým prohlášením:

„Jakkoliv složitější příkaz či jejich seznam, se pro Vás stává primitivním, pakliže ho máte připraven v několika .sh skriptících, které vše zařídí za Vás.“

A do třetice:

„Čím více příkazů si ukládáte do .sh „skriptů“, které pak z rutiny spouštíte, zapomínáte jejich přesné znění a při jejich ztrátě jste nepoužitelní i Vy.“

V mé konfiguraci mám pracovní ntb dell inspiron 7720, celkem 3 displeje včetně integrovaného a měl jsem právě problém s detekcí VGA1 výstupu, ke kterému byl připojen HD monitor. Grafiku mi to bralo od intelu HD 4000 (mám tam ještě Nvidia GT 650M). No a nastává problém.

Co mám dělat, když VGA1 monitor mi nabízí nejvyšší rozlišení velikosti 1024×768 60Hz a přitom má podporovat 1680×1050 60Hz ?
Začneme základy:

xrandr

Vypíše Vaši současnou situaci:

Screen 0: minimum 8 x 8, current 2730 x 1680, maximum 32767 x 32767
LVDS1 connected (normal left inverted right x axis y axis)
 1920x1080 60.0 + 59.9 
 1680x1050 60.0 59.9 
 1600x1024 60.2 
 1400x1050 60.0 
 1280x1024 60.0 
 1440x900 59.9 
 1280x960 60.0 
 1360x768 59.8 60.0 
 1152x864 60.0 
 1024x768 60.0 
 800x600 60.3 56.2 
 640x480 59.9 
DP1 disconnected (normal left inverted right x axis y axis)
HDMI1 connected primary 1050x1680+0+0 left (normal left inverted right x axis y axis) 474mm x 296mm
 1680x1050 60.5*+ 59.9 
 1600x1200 60.0 
 1280x1024 76.0 75.0 60.0 
 1440x900 59.9 
 1152x921 65.9 
 1152x900 66.0 
 1152x864 75.0 
 1024x768 75.1 75.0 70.1 60.0 
 832x624 74.6 
 800x600 72.2 75.0 60.3 56.2 
 640x480 75.0 72.8 66.7 60.0 
 720x400 70.1 
VGA1 connected 1680x1050+1050+0 (normal left inverted right x axis y axis) 0mm x 0mm
 1680x1050 60.0*+ 60.0 
 1024x768 60.0 
 800x600 60.3 56.2 
 848x480 60.0 
 640x480 59.9 
VIRTUAL1 disconnected (normal left inverted right x axis y axis)
 1440x900_59.90 (0x13f) 106.3MHz
 h: width 1440 start 1520 end 1672 total 1904 skew 0 clock 55.8KHz
 v: height 900 start 901 end 904 total 932 clock 59.9Hz

Příkaz

xrandr -v

vypíše verzi:

xrandr program version 1.4.1
Server reports RandR version 1.4

 

Řešení na xrandr  ver 1.4.1 je zcela primitivní:

gtf 1680 1050 60 -x
xrandr --newmode "1680x1050" --newmode "1680x1050" 147.14 1680 1784 1968 2256 1050 1051 1054 1087 -HSync +Vsync
xrandr --addmode VGA1 1680x1050
xrandr --output VGA1 --mode 1680x1050

Ikdyby vám monitor jen problikl a nenaběhl, tak už si to můžete „doklikat“ přes applet na nastavení monitorů, kde už se Vám rozlišení objeví a můžete si to nastavit.
A popravdě ikdyž jsem asi poprvé v životě nemusel řešit nastavení GUI přes xorg.conf a dopisovat si tam řádečky a vypiplávat si to, bylo to pro mě poprvé mnohem příjemnější uživatelské řešení, než v minulosti. V minulosti jsem si to ponastavoval a bylo to super, než přijde další verze ovladačů, výměna grafiky, nebo upgrade distribuce a stejný maraton začíná +- znovu, protože ikdyž už nějaké nastavení máte, musíte to měnit.

Takže zatímco pro spoustu uživatelů, je ještě dnes GUI na linuxu, nebo dokonce samotný linux něco, na co se mají dívat přes prsty, za posledních 10 let urazil linux neuvěřitelný skok cesty kupředu a podle mě to dokážou ocenit jen ti, kteří zažili linux před těmi 10 lety a pamatují jaké to bylo tenkrát a mohou to srovnávat s dneškem. Teď si představte třeba jen nabídku distribucí před 15 lety, před 20 lety a dojde Vám, že ikdyž se ještě dnes objeví nějaké problémy, je to oproti tehdejší době jako rajská zahrada, nebo švédský stůl, ze kterého si můžete krásně vybrat to, co Vám chutná a vyhnout se tomu, co Vám prostě a jednoduše nechutná. Před 10 lety se mi nikdy nestalo, že bych nainstaloval linux a fungovalo by mi tam alespoň 50% toho, co bych chtěl v defaultu. A to že to tenkrát žralo mnohem méně ram, to už bych dneska taky neřešil.

Před 10 – 15 lety jsme si nedokázali ani představit, že by se dalo na linuxu něco novějšího rozumně hrát bez ztráty 40% výkonu a několika dní ladění ovladačů, ladění nastavení hry a různých bugů, pakliže budeme hovořit ne o těch nativních hrách, ale o těch hrách pod WINEm. A podívejte se na články na rootu dneska, kde si na blbuntu nainstalujete Steam, stáhnete si counter-strike: Global Offensive a prostě si zahrajete tak, jako kdybyste měli Windows. A jasně, ještě je hodně co dohánět, ale jsme svědci toho, že se vývoj někam uchyluje a že se do budoucna máme na co těšit.

Dle mého názoru, pokud Linux začne být atraktivní pro hráče PC her a designérské/technické společností pracujících se 3D, oblíbenost Linuxu vzroste exponenciálně.

zdroj1 zdroj2 zdroj3

Chci htop na Centos 7.0 / RHEL 7.x !

Klííííd! 🙂 Je to až trapně snadné a i Vy to dokážete! 😉

návod zde

wget https://dl.fedoraproject.org/pub/epel/7/x86_64/e/epel-release-7-2.noarch.rpm
yum install epel-release-7-2.noarch.rpm
 yum install htop -y

spustíte příkazem:

htop

Úsměv, fungujeme.  😉

Když dojde teplovodivá pasta na procesor? Co zkusit zubní pastu?

Než začnete číst ohledně tématu – NEzkoušejte to doma, neriskujte to! NIKDY nenanášejte na jakýkoliv čip spojený s chladičem nic jiného, než certifikovanou kvalitní teplovodivou pastu!

 Dnes jsem opravil počítač ZUBNÍ PASTOU

Dnes dojdu ke klientovi a počítač se zapne a hned sám od sebe vypne…Problém. Mám s sebou zdroj, mám sebou šroubováky a všechny různé věci, co Vás napadnou, když Vám někdo zavolá, že „počítač nejde“, ale nemám tak důležitou věc, jako je teplovidová pasta…Přitom jich mám doma asi 9.

Smůla. Vidím, že na procesoru je kousíček, zbytek zaschnuté pasty a chci to hned vyřešit. V tu chvíli mě to napadlo.

A teď si zkuste vybavit situaci. Iťák Vám přijde opravit počítač a pak se Vás zeptá : „máte zubní pastu?“ Uživatel odpovídá překvapeně: „Ano?“ a vy ji tak s trochou nejistoty berete a nanášíte na procesor.

A proč jsem si byl tak jistý? Pokud nemáte základní desku z roku 2003, ale alespoň ročník 2005 počínaje socketem 754/939/AM2 u AMD, nebo 478/775 u Intelu, tak již u těchto generací procesorů byl buď procesor, nebo deska, anebo obojí vybaveny tepelným čidlem a BIOS desky je schopen sledovat teplotu procesoru a v případě přehřátí celý počítač vypnout a tím chránit komponenty před poškozením. (škoda že to spousta grafických karet neumí dodnes).

Vím, že dnes už pravděpodobně nestihnu tu pastu vyměnit, ale pomohl jsem si získat čas do dalšího dne, protože když jsem měl pastu chvíli na prstu, cítil jsem, jak každou chvilkou pasta zasychá. A předpokládám, že až pasta zaschne, CPU bude mít s vedením tepla problémy a možná se bude zase vypínat.

Teď má procesor Amd Athlon 64 x2 5000+ 2,6Ghz v Idle teplotu 50°C v LOAD byla teplota kolem 62°C MAX. Což je na boxovaný chladič a zubní pastu vcelku slušný výkon.

Ještě jdu preventivně ověřit jestli je vše v BIOSU nastaveno správně, ať mám jistotu, že by se při přehřátí PC fakt vypnulo. U některých AMDčkovských desek se to totiž dalo při resetu CMOSu vypnout.

Budu situaci sledovat a řeknu Vám, kdy se klient zase ozve. Já to preventivně chci vyřešit dříve a stavit se ještě zítra.

No a trošku humoru na závěr: 9 z 10 iťáků doporučuje zubní pastu Colgate nebo Glister. 😉

Doporučím tento zdroj, benchmark, Zubní pasta vs. oříšková pomazánka

#Outlook 2007 „Můžeš bejt blbej, hlavně když si víš rady“

Tak Vám povím, cracknutí profilu na Outlook 2007 vůbec není jen tak. Jednomu kamarádovi jsem dneska migroval profily s exchangem z widláckého accountu na account, protože on sám bohužel neznal své přístupové údaje do firemního exchange, aby si dokázal založit profil od nuly ve svém outlookovském klientovi. Podařilo se mi vytáhnout všechny emaily, podařilo se mi vytáhnout i hesla ze zabalených .pst souborů, ale s čím jsem fakt měl problém byly zašifrované credentials a rozkódit část registrů pro funkcionalitu Outlooku. Nakonec jsem to vyřešil úplně stupidně, ale do příštího týdne přežije a může fungovat skrze příkaz:

 /runas /user:název_uživatele "c:\cesta\k\exe\souboru.exe"

s tím, že u toho druhého uživatele musíte mít nastavené heslo a mít povolenou službu secondary logon. Takže má na ploše bat script, tím si spustí outlook s nastavením jiného uživatele a  funguje. Taková hovadina a přitom všechno vytáhnete, jenom ne tohle tak snadno.

Nejhorší asi bylo, když po původně snadném přemigrování registrů:

„HKEY_CURRENT_USER\Software\Microsoft\Windows NT\CurrentVersion\WindowsMessaging Subsystem\Profiles\Outlook“

Hlásil outlook error code 8 s proxy certifikátama. Když to odkliknete, Outlook stejně odmítne nastartovat, protože bere přístupové cesty k souborům, ze starého profilu a nikoliv nového a ikdyž jste za uživatele spustili outlook za administrátora, bylo Vám to k ničemu, protože si ten Outlook zkrátka odmítnul sáhnout do starého NEsmazaného profilu na stejném počítači. Něco takového by se pod rootem na linuxu nestalo. (otázku bezpečnosti, když se snažím na něco přijít, vynechme).

hlasky_outlook_2007_sprejovane

 

zdroj1 zdroj2 doporučený_článek doporučený_článek2 doménová_hesla

migrace_profilu_v_registrech

Certifikát a jeho testování

#Opáčko – Port forwarding (nejen) na Debian linuxu

Jednoduchá ukázka port forwardingu:

Internet =========== ><SERVER port eth0 s veřejnou IP 195.0.0.4  eth1192.168.123.1  >============> nějaký počítač ve vnitřní síti s ip 192.168.123.10

Forwardíme port 8080 z internetu na port 80 na nějaký počítač ve vnitřní síti-

# iptables -A PREROUTING -t nat -d 195.0.0.4 -p tcp -m tcp --dport 8080 -j DNAT --to 192.168.123.10:80
# iptables -A FORWARD -p tcp -d 192.168.123.10 --dport 80 -j ACCEPT

Díky těmto 2 příkazům umožníte prerouting z veřejné ip z portu 8080 na vnitřní ip ve vnitřní síti na port 80. Druhým příkazem povolíte forwardování tcp packetu na vnitřní ip na port 80.

Pokud Vám to „nic neudělalo“, tak se zeptejte nějakého Vašeho kolegy, jaký má smysl před příkazem znak #.  😉

K čemu to? Nebudu tady raději vkládat své iptably ze svých serverů na páteři, ale věřte, že tam mám několik desítek řádků, které mi umožňují maximalizovat využití 8x IPv4 adres, které mám ke každé mašině přiřazeny. Dokonce když mi na nějaké ip adrese skončí služba nebo ji přesouvám, chci zajistit zpětnou kompatibilitu a takto potom routuji porty tak, aby uživatel mohl mít klidně stará nastavení a stejně se připojil tam, kam skutečně potřebuje i se starým nastavením.

No a ať Vám tu najdu nějaký použitelný zdroj, tak třeba tento.

Enjoy 😉

Jak pokročil linux po dalším OpenAltu/LinuxAltu?

Zdravím Vás, přátelé,

z OpenAlt/LinuxAlt konference jsem se vracel nabitý poznatky a novými informacemi, které jsem poztrácel nebo nestihl pozískávat během roku.

Když jsem si potom ověřoval tyto informace, tak to bylo velmi zajímavé. Na serverech jsem s linuxem velmi spokojený a v podstatě cokoliv lze, tak se snažím cpát na linuxové servery. Situace je mnohem jiná na desktopu a já to začínám chápat. Na notebooku s linuxem není problém, pakliže neřešíte připojení 2 externích monitorů. Navíc od posledně jsem si všiml, že třeba na ZorinOS fungují defaultně veškeré applety na síť, wifina je detekována, téměř až na grafickou kartu nemusím řešit ovladače. Jsem velmi mile překvapen a nejvíce mě překvapuje, jak snadno a rychle lze nainstalovat tiskárny od Epsonu a Xeroxu i HP a to dokonce z grafického rozhraní, což je přesně to, co uživatel chtěl.

Na desktopu s linuxem rovněž nemám žádný problém, pakliže neřešíte připojení 3 monitorů a drivery na grafiku. To potom teprve začíná ten správný problém a výzva v jednom. Xrandr mi neumožňuje u druhého hd monitoru nastavit rozlišení vyšší než 1024×768, detekuje ho jako neznámý displej. Ale já jsem přece pokorný člověk, takže mám pochopení. Problém nastává tehdy, když jeden HD monitor mám na výšku a druhý na šířku. Ale já jsem přece pokorný člověk, takže se to snažím řešit. Bohužel jsem to však nevyřešil a mám chuť to vzdát. S open-source drivery mi alespoň funguje levý HD displej na výšku v rozlišení 1050×1680, pravý HD display na šířku ovšem maximálně 1024×768. Když přepnu na notebooku s těmito 2 displeji na nvidia drivery verze 331, nastávají problémy, že se modlím, aby se mi to nerozsypalo celé.

Co mi však vadí nejvíc je strašná zmatkovitost nastavení grafiky a rozlišení monitorů. To, že to GUI pro nastavení polohy monitorů nemá moc možností, na to už jsem si posledních pár let zvykl, co mě však neskutečně štve je to, že ještě dnes musí běžný uživatel lozit do terminálu a řešit si takovou základní věc několik dní sám. Jasně, linux je open-source, je zdarma, je škálovatelný a výhodami bych mohl zaplácat zbytek článku, ale co mi fakt vadí jsou tyto základy. To bych byl raději, kdyby si uživatel při prvním připojení monitoru mohl třeba ručně nastavit – pusť tam tohle a tohle rozlišení, klikneme na vyzkoušet, pokud  vše proběhne OK, nastavení se uloží, zapíše do xorg.conf a jedeme dál.

Popravdě jsem po nějakém rozumnějším hledání nenašel, kam se ukládá nastavení rozlišení defaultních driverů, protože xorg.conf mám prázdný a u xranderu jsem nenašel nějaký konfigurák přímo v etc, který bych mohl editnout a rozlišení tam dodat.

To ovšem není ten hlavní problém, po pár dnech bych na to asi přišel, to co mě však vadí nejvíc je nemožnost takový ZorinOS 9 nebo Mint 17 nainstalovat na Intel Atom desku foxconn d51s. Bez GUI to samozřejmě jde OK. S GUI vám to prostě nenaběhne a můžete si dělat co chcete. Jinými slovy – ono to naběhne, ale jediné co vidíte je pravý horní panel s hodinami. Nic víc prostě nenaloadne ani když nainstalujete drivery od intelu. RAM a minimální hw požadavky splňuji, když jsem se snažil editovat rozlišení v xranderu, psalo mi to „Can’t open display“, po zdlouhavém googlení jsem pochopil, že mám vypnout lightdm a zkusit znovu. Stále stejná hláška, nemožnost editovat rozlišení někde ručně a já opravdu nemám čas ztrácet čas několik dní nad linuxem, abych zjistil, kde je problém.

Ať to na závěr shrnu. Na servery je linux moje spása, vše co od toho chceme, to funguje a funguje to set sakra dobře! Na desktopu, pokud máte mainstreamový stroj, na který naleznete většinu ovladačů, tak jste taky v pohodě s jedním monitorem. Z fungování tiskáren jsem opravdu nadšen a vzpomeňme si na doby, kdy nainstalovat tiskárnu = 2 až 4 dny hledáním ovladačů a zjišťováním proč to nejde. Sám jsem si zažil svá muka s netisknoucí tiskárnou Canon MP 540 na Debianu Wheezy a to není tak dávno. (problémy s tiskem mám občas dodnes, jednou tiskárna tiskne, podruhé ne. ).

Pokud ale chcete po linuxu nemainstreamové věci, začínáte mít problém a musíte si cokoliv chcete, bohužel nastavit sami a řešit to s někým dlouhé dny a týdny na fórech a takhle já prostě nemohu fungovat.

Takže pokud se budeme bavit na desktopu, asi pochopím, že pokud uživatel třeba chce hrát hry, že budu tajně fandit steamOS a jakékoliv odnoži blbuntu, aby tam jednoho dne šly mainstreamové hry, což by znamenalo velký nárůst oblíbenosti. Ale do té doby se musí linux vypořádat právě s problémy typu „Jak připojím 6 monitorů, z toho 4 na výšku a 2 na šířku?“ „Jak připojím a funguji tiskárny od Canonu tak, aby mě tiskly pokaždé a ne jen když se jim to líbí a pak abych zbytek dne procházel logy, proč to netiskne“ a Ovladače, bluetooth a lepší integrace neopen-source věcí takovým způsobem, aby to umožňovaly obě licence, ale současně, aby uživatel nemusel progooglit a probdět noci nad nějakým nefunkčním nastavením, co se snaží rozběhat. Fakt by bylo super, kdyby byl v linuxu nějaký automatizovaný skript pro integraci čehokoliv (který by byl open-source) ale umožnil by integraci nějaké nesvobodné věci zcela automaticky pro uživatele. To by bylo asi nejgeniálnější.

A na závěr mi dovolte prohlášení – na ten můj domácí datastore, co jsem instaloval teď v sobotu, jsem měl dát raději buď Centos, nebo Arch linux. Chtěl jsem zkrátka pracovní mašinku, která umožní jít uživateli na internet, ale taky umožní v cronu zálohovat nějaká data ze serveru, umožnit na to ssh přístup a spoustu balíčků (než bych na tom atomu něco skompiloval, měli bychom dalšího prezidenta), aby to byla nějaká LTS distribuce (což mi třeba na debianu vadí) a chci tam mít novější balíčky, než na debianu (ikdyž nebudou úplně stable, což jsem schopen akceptovat, když to není jen datastore, ale i běžný kancelářský stroj na internet). Vcelku se mi líbil ZorinOS, který mi vychvalovali na afterparty OpenAltu. Na netu se dočtete, že je to defakto slabší konkurence Mintu, bohužel ani s jedním se ta základní deska moc dobře v defaultu nepoprala, takže jsem tam vrazil „pitomé“ Lubuntu 14.04 LTS. V podstatě to umí vše co bych od toho potřeboval a dokonce pro toho uživatele, který si k tomu sedne, nebude problém zajít na internet, což byl účel. A neblbne mi tam GUI, ani žádné problémy s rozlišením, vše v defaultu bez problémů nabootuje.

No a jinak vše asi při starém. OpenAlt mi připadl letos jako vykradený LinuxDays, ovšem s o hodně slabší návštěvností, než minulý rok. MInulý rok natřískáno, letos slabo, slabo, slabo. Ovšem ohromně fandím VPSfree.cz, s těmi jsem si tam velmi dobře pokecal o ZFS a linux kontejnerech a openVZ. Takhle geniálním způsobem jsem ještě žádnou jinou architekturu neviděl a musím uznat, že jim to funguje na výbornou. Líbí se mi, že šli cestou nekonvečních technologií. Vzali mašiny od supermicro, na ZFS si poskládali 3x raid1 po 2 discích, takže celkem 6 disků, nad těmito 3xZFS raidy udělali Jbod a takhle to má každá mašina. Virtuálky se jim zálohují na jedno centrální úložiště namísto aby všechna data ukládali na každé úložiště a když by se stalo to nejhorší, tak přijdou maximálně o 1 den záloh. Teď jim to ještě zálohuje dlouho, téměř celý jeden den. Říkali, že až budou používat ZFS send-receive, budou zálohovat fakt za zlomky času a hlavně veškeré zálohy virtuálních strojů budou konzistentní a to je opravdová bomba. V současnosti jim jeden stroj se dvěma 6jádrovými intely s hyperthreadingem zvládnou utáhnout 300 až 400 kontejnerů a to musím uznat, že je tak efektivní, jako jsem nikdy neviděl a to mě velmi inspirovalo třeba na mém hlavním stroji na páteři přejít z KVM na LXC kontejnery, protože používám defakto jednu a tu stejnou distribuci očesanou na kost. Zvládnu tak uspokojit více výkonu za menší režii. Minulý rok LXC prý ještě nebyly tak vychytané, jako letos, takže za mě se těším na LXC. I seznam.cz ze svých 7000 serverů používá 22% z nich pro LXC containery.

OpenVZ vs. KVM? Co použít k čemu? Polopatě! ;-)

Největší hloupost je vzít 2 technologie a přeměřovat pindíky, jako v tomto testu a potom říct, kdo či co je tedy lepší.

Popravdě mi připadne lepší tohle vysvětlení kde spíš autor vysvětluje, co použijete spíš k čemu a proč.

Ve zkratce.

Máte linuxový server, na kterém chcete běžet třeba 10 nebo 20 linuxových virtuálních serverů stejné distribuce? Tak zvolte OpenVZ.
Hledáte virtualizaci, která má sice vyšší režii, ale virtuálky jsou izolovanější a můžete na tom frčet s Windows Servery, Linuxy, Solarisy a ostatními OS? Tak volíte KVM.

Já už používám k dnešnímu datu KVM asi 3. rok a jsem vcelku spokojen, až na některé výhrady. Předtím jsem používal řešení od Vmwaru, Citrixu, osahal jsem si i Hyper-v. Virtualbox a další desktopová řešení ani nepočítám.

Pokud máte slabší hardware, tak volíte openVZ, pokud máte silnější hardware, který vyžaduje virtualizační instrukce procesoru, tak KVM.

Enjoy 😉