Za tenhle článek mě Red Haťáci sežerou zaživa, na druhou stranu, než se pustím do Proxmoxu, popovídám Vám o oVirtu.
OVirt je skvělá technologie, založená na KVM (kernel based virtual machine), která umí live migraci, High-availability (vysokou dostupnost, dále jen HA), podporuje jak GlusterFS, tak namapování nejrůznějších diskových polí, umí snapshoty a je to prostě super technologie, o které jsem psal i ve své diplomce. Ovirt vychází z RHEV (Red Hat Enterprise Virtualization), máte na výběr si to buď rozjet na Centos 7, nebo Fedora Server, anebo si zkompilujete zdrojáky na Debianu/Ubuntu, což spíš nedoporučuji, protože oVirt je masivně podporovaný a používaný na Centosech a Fedorách, ale zatím jsem neviděl jedinou funkční bezproblémovou instalaci oVirtu na Debianu či Ubuntu. Parametricky je oVirt úplně vynikající technologie, která poměrem cena/výkon (je zdarma), nabízí to stejné, co konkurenti nabízí v cenové kategorii “platím jako mourovatý”. Ke zprovoznění oVirtu potřebujete 2 fyzické servery a aspoň 1 virtuálku. Občas se na internetu setkávám s pojmem “hosted engine”, kde honíte virtuálku, která řídí ty 2 fyzické mašiny uvnitř clusteru.
No a teď moje zkušenosti s oVirtem. Ještě jednou píšu, oVirt je vynikající technologie, která se řídí myšlenkou, že oVirtem spravujete v podstatě celý server. A už tady oVirt u mě naráží. Já chci virtualizační technologii, ať si ona virtualizuje, ale ať mě jako admina nechá možnost změnit něco v síťových připojeních serveru a ať ona vidí jen síťové mosty, které ji řeknu, že má vidět. Dále chci mít server pod kontrolou i jinačí možností, než jen přes rozhraní oVirtu a to se tu přesně nedoporučuje. Takže ikdyž jsem byl z oVirtu nadšený, stejně tak jako jsem byl předtím nadšený z OpenStacku, než mi došlo, že na správu a údržbu OpenStacku potřebujete celý team adminů a občas i nějakého programátora, který Vám ohne třeba síťová rozhraní, tak jak vy potřebujete, tak u oVirtu si uvědomuji, že jsem už na začátku dělal jednu chybu. Nevzal jsem si filosofii oVirtu a neporovnal to s tím, jaké víry ohledně Virtualizace jsem založený já sám.
Další co mi tak trošililinku vadí na oVirtu je fakt, že já musím mít ideálně server spárovaný s APC nebo napojený na ILOM, IMM či jiná management rozhraní serverů, ze kterých oVirt čerpá data pro HA a když to tak neudělám, tak mi ten oVirt zkrátka nezaručuje, že bude fungovat zcela bezproblémově s HA (tedy HA bude fungovat omezeně až po několika minutách viz zdroj2). No a teď ale k tomu, co si myslím, že já dělám špatně, když jsem kdykoliv nasazoval oVirt. Měl jsem si vždycky vzít bare metal instalační ISO a nainstalovat oVirt tak jak je rovnou přes něj a jsem přesvědčen, že by se mi neprojevovala většina problémů, které se mi projevovaly tehdy, když jsem oVirt instaloval dodatečně do Centosu 7. Další co mi vadilo na oVirtu byl web management. Já mám rád příkazy, ale jediné, kdy jsem ovládal virtualizační technologií příkazy bylo jen tehdy, když jsem tomu prováděl nějaký ruční update, nebo když jsem to chtěl nějak zautomatizovat přes webové rozhraní, aby se mi vytvářelo jedním kliknutím třeba desítky virtuálek a na to jsem si vygooglil příkazy, ozkoušel a za 14 dní zapomněl. Na oVirtu je web management jen taková nouzovka, která nabíhá pomale, má fakt docela mizernou odezvu a občas jsem měl strach na něco kliknout v obavách, že bych tím tu technologii rozbil, což se mi i parkrát na testovacím clusteru stalo. Potom se mi třeba stávalo, že mašina, která se mi “bugla”, prostě nešla z clusteru odebrat, takže jsem musel odebrat i nějaké další věci, nebo zrušit i celý cluster a povytvářet znovu a zkrátka jsem s tou technologií celý život spíš bojoval a přemlouval, abych ji dostal tam kam potřebuju, než že by to intuitivně fungovalo bez problémů tak, jak od virtualizační technologie očekávám (a to už mi rukama prošel VMware, Xenserver, KVM, VirtualBox, LXC kontejnery, OpenVZ, Xen a další…). Teď představte, že se vám něco takového bugne na produkčním clusteru? To se prostě nesmí stávat a z té nejistoty, kterou ve mě chování web managementu oVirtu vytvářelo, jsem z něho nakonec upustil (a nejen proto). Byla to verze 3.6 a já doteď nenávidím VDSM za to, jak mě, administrátora mlátí přes prsty. Je ale pravda, že sami Red Haťáci mi řekli, že web management je nouzovka, že oVirt se stejně ve většině případů ovládá přes příkazy, což je spolehlivé (ano, v tom jim dávám za pravdu) + s přihlédnutím na filosofii oVirtu jim musím zase dát za pravdu, že není chyba v oVirtu, ale v mém výběru virtualizační technologie vzhledem k mému smýšlení, ačkoliv parametricky splňuje vše, co administrátor potřebuje. Je to prostě jako když si ženská vysní nějaké úžasné boty, úplně se do nich zamiluje, ví že parametricky ji všechno kolem těch bot vyhovuje, cena, velikost bot, kvalita materiálů apod… Bohužel až druhý den, co nosí boty zjistí, že z nich má odřenou patu a že ji taky trošku tlačí palec. A to je přesně můj případ. oVirt je fajn, umí vše dle parametrů, co admin očekává od virtualizační technologie založené na KVM, která umí HA a web management, ale zkrátka mě v oVirtu tlačí palec a mám z něj odřenou patu.
Red Haťáci, promiňte, mám vás rád, děláte dobrý produkty, oVirt má vynikající budoucnost, hodně agresivně se vyvíjí a neustále přibývají nové vychytávky, ale bohužel, pokud chci nějaký cluster, moje následující požadavky na cluster jsou:
1) Ta technologie musí být tak primitivní a jednoduchá s ideologií “Keep it stupid simple”, abych se na ni mohl spolehnout i v časech updatování, pádu stroje, kritických situací apod…
2) Musí to umět vše co potom chci tak, aby se mi to nesypalo pod rukama, nepsalo to stovky warningů, nebo errorů
3) Já jsem tady administrátor, ne Virtualizační technologie, která mě bude házet klacky pod nohy a dělat si svoje a sahat mi do řízení serveru. Chci virtualizační technologii, která virtualizuje, vidí si jen to minimum, které potřebuje k virtualizaci (jiné stroje, virtuální bridge, virtuálky, disková pole, gluster fs atd…), ale už mě nepeskuje za to, jak si upravím nebo přidám vlany, vlany do trunku, bondingu, co nahážu do firewallu apod…
PROXMOX ver 4.x
O proxmox jsem vždycky zavadil, na jednu stranu jsem viděl, že je to “free” a na druhou stranu jsem viděl subscription a ceny předplatné podpory. Slovo bare metal je u mě na single strojích spíš sprosté slovo kvůli ztrátě jedné veřejné IP, která padne v tu ranu pro management a taky nešťastnost updatů některých bare metal řešení. Tam kde použiju bare metal virtualizaci, tak jsou střední firmy, které si mohou nakoupit spoustu železa, mají dostatek IP adres, mašiny jsou schované za hardwarovým firewallem, nebo vůbec za nějakým spolehlivým firewallovým řešení, které chrání celou firmu a často se setkávám s tím, že na bare metalu mi najednou nepůjde dodat tu napojení na nagios, plugin pro munin, zkrátka přicházím o všechny výhody, které jsou spojené se svobodou plnohodnotného operačního systému, na kterém běží virtualizační technologie.
A Proxmox je přesně taková technologie, jakou jsem dlouho hledal. Je totiž:
1) Téměř nerozbitná
2) Tváří se jako Bare Metal, ale je to Debian s funkčním apt-get balíčkovacím systémem
3) Virtualizační technologie si řeší virtualizaci a jakékoliv další balíčky si do systému nahodíte, to už je na Vás. Stejně tak Vás neplácá proxmox přes ruce, když si změníte něco v konfigurácích.
4) Je zdarma či open-source
5) Podporuje HA, Live migraci, snapshoty, GlusterFS a jako bonus vnímám podporu ZFS a RAIDZ/RAIDZ2/RAIDZ3, pokud tedy máte levnější železo, můžete si tam rozjet velmi kvalitní softwarový raid založený na ZFS RAID.
6) A má webové rozhraní, kde si naklikám co potřebuji s integrovanou konzolí, která se mi zatím ani jednou nebugla, vše je extrémně rychlé, běží to na všech prohlížečích a nejeví to známku nějaké unavenosti, nebo problémů. Když se objeví problém, dá mi to najevo, vyplivne mi to errorovou hlášku, vložím ji do googlu a hned vím řešení.
7) Je to tak intuitivní, že ani nemusím studovat dokumentaci a rozběhám si během chvíle cluster, HA, cokoliv chci dodat dalšího, to si tam dodám, ale nic se v tom nesype.
8) V případě, že se to vážně rozsype, musím být schopen z technologie vytáhnout virtuálky a jejich image. Když jsem záměrně rozbil oVirt s GlusterFS, abych tohleto zjistil, vytáhnout se mi z toho virtuálky jen tak snadno nepodařilo.
9) Musí to umět jak local datastore, tak replicated, tak network datastore
Jediná velká nevýhoda Proxmoxu, kterou třeba nemá nejnovější Xenserver je, že na funkční HA cluster potřebujete 3 stroje a je jedno jestli ty 2 jsou fyzické a ten třetí je virtuálka, která ty 2 fyzické stroje řídí, ale potřebujete zkrátka 3 stroje a to znamená, že se Vám to ročně na provozních nákladech prodraží a to je velká škoda. Xenserver narozdíl od toho zvládá fungovat na 2 strojích s HA redundancí.
Další výhoda Proxmoxu (pro mě) je ta, že má IPtables a nemá FirewallD. FirewallD je doménou zejména RedHatích produktů, tedy Centosu, Fedory. Nikde jinde jsem FirewallD snad neviděl, ubuntu ho nemá, debian ho nemá, arch linux taky ne, gentoo nikoliv, zkrátka je snazší napsat, které distribuce ho mají, než které ho nemají. Další nevýhodou je kratší životní cylus Debianu, který je zhruba +- 2 roky, u LTS distribuce je to zhruba +- 4 roky. Ale protože ty virtuálky
No a teď konečně k ukázce virtualizační technologie a jejího chování.
1) Běžná ukázka, instalace jedné virtuálky uvnitř jednoho ze strojů:
2) Ukázka Live Migrace
3) Ukázka snapshotů a revertnutí
4) Ukázka zafungování HA redundance
5) Jak to vypadá, když odpojený fyzický stroj zase zapojíte do sítě
zdroje oficiální dokumentace a mé osobní poznatky + rozhovory s kolegy, které tímto zdravím
zdroj2 zdroj3 zdroj4
